Spojení výuky s praxí: žáci automobilních škol sestavili náklaďáky silničářům

Jan Ámos Komenský razil heslo Škola hrou. Jedním z naplnění této asi nejpříjemnější metody učení je projekt Tatra do škol, který už několik let velmi úspěšně funguje v Pardubickém kraji. Princip je jednoduchý. Automobilka dodá na základě krajské objednávky komplet dílů, v podstatě obří stavebnici, budoucím automechanikům poskytne týdenní školení přímo v Kopřivnici a ti pak pod odborným dozorem nejen svých pedagogů, ale také tatrováckého profesionála vůz kompletně sestaví. „Hlavní myšlenka byla taková, že pro odborné školy by taková stavebnice byla vlastně praktickou učební pomůckou a hotový výrobek, tedy nákladní automobil, by nám pak mohl sloužit na Správě a údržbě silnic Pardubického kraje,“ říká náměstek hejtmana odpovědný za dopravu Michal Kortyš. Podle jeho kolegy z krajské rady Josefa Kozla, který má na starosti školství, je tento projekt unikátní příležitostí. „Nemáme moc možností provázat reálný svět se vzděláváním, tady nám vysloveně nahrává konstelace mnoha věcí, ať už sounáležitost všech aktérů nebo škola samotná, která je vybavená, má odborný personál a má možnost se v rámci výuky podívat do reálného provozu,“ konstatuje Kozel a pokračuje: „Fakt, že vznikne reálná tatrovka, která jezdí, bude sloužit u silničářů a bude vykonávat běžnou činnost, to je obrovská odměna pro samotné kluky, kteří se to učí.“

Nyní už jen dvě vozidla ročně

Projekt Tatra do škol se v Pardubickém kraji jednoznačně uchytil. Na svém začátku se obě automobilní školy, které v regionu jsou, po letech střídaly. Jeden rok sestavovali automobil z Kopřivnice žáci v Ústí nad Orlicí, druhý rok v Holicích. Ohlas byl značný a prospěšnost pro praktickou výuku veliká, takže letos prostřednictvím projektu kraj pořídil vozidla dvě a montovalo a sestavovalo se v obou školách zároveň. „Zvolená cesta pro obměnu našeho vozového parku prostřednictvím projektu Tatra do škol je výrazně krkolomnější, než koupit hotový automobil na trhu. Cenová úroveň pořízení takového vozidla je srovnatelná s přímým nákupem, má ale přidanou hodnotu v tom, že se při sestavování vozidel žáci krajských automobilních škol mnohému naučí,“ vysvětluje ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec, který zároveň prozrazuje, jak jeho organizace dva nové nákladní automobily využije. „Obě smontovaná vozidla jsou na základě vypsané soutěže v Kobitu Jičín, kde budou opatřeny prvky, které z nich vytvoří univerzální nosič silničářské komunální techniky. Jde o sypačovou nástavbu, radlici, upínací desku, podmetací řetězy, světelná rampa a energetické vývody pro pohon sypače.“ Kompletně hotové silničářské speciály pak čeká náročná služba v regionech Pardubického kraje, kde je zimní údržba nejnáročnější. Jeden vůz získá cestmistrovství v Lanškrouně, druhý cestmistrovství v Hlinsku.

Pro žáky prestižní práce

„Když tento projekt vzniknul, tak jsme hned říkali, že je to fantastická myšlenka,“ svěřuje se ředitel Střední školy automobilní Holice Michal Šedivka. „Je to propojení vzdělávacího cyklu, kdy žáci sestavují konkrétní auto, které je za nimi vidět. Součástí je i prodejce, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a komunikujeme potom i metodiku a postupy. Důležité je také to, že žáci chodí do školícího střediska přímo v továrně, teprve potom přijdou díly, které pak pod dohledem mistra a technologů z tatrovky sestavují. Výborné je, že na konci pak žáci vidí reálný výsledek svojí práce.“ Ve škole mají žáci podle ředitele Šedivky žáci k dispozici řadu především osobních automobilů, na kterých se připravují ke své budoucí profesi. Rozebírají je a znovu sestavují. Tyto automobily se ale, na rozdíl od náklaďáků z projektu Tatra do škol, nikdy nedostanou na běžné silnice. Proto je sestavování oranžových vozidel pro žáky do jisté míry prestižní činností a na výsledek své práce jsou náležitě hrdí. Což ostatně potvrzují i jeho svěřenci. „Přihlásili se podle mého ti, které ta práce nejvíc zajímá, a myslím si, že byli vybraní ti nejlepší ze tříd,“ říká Matěj, který nastupuje po prázdninách do třetího ročníku školy. Jeho spolužák Tomáš ho doplňuje: „Samozřejmě nás potěší, když pak uvidíme to námi sestavené auto v provozu a budeme si moct říct, že jsme právě my přiložili ruku k dílu a dali ho dohromady. Je to dobrej pocit.“