Sklízet ovoce u krajských silnic? Stačí povolení

Podél cest a silnic rostou stromy od dávných let. „Stromoví u silnic poskytovalo stín poutníkům, pak ale přišla doba nejistot a stromy se mýtily, aby neposkytovali lapkům úkryt. A to do vzdálenosti, aby lapka nedohodil kamenem na kočího. Za Marie Terezie se pak primárně sázely podél cest ovocné stromy, které poskytovali vojákům stín, a navíc ještě občerstvení,“ popisuje historii ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. Právě tato organizace má na starosti silniční síť v majetku kraje Pardubického kraje, jejím úkolem je tedy i péče o doprovodnou silniční zeleň. Zkušený silničář pokračuje v historickém exkurzu do relativně málo vzdálené minulosti, druhé poloviny dvacátého století: „V padesátých až sedmdesátých letech minulého století, byly u tehdejších okresních správ silnic dokonce sadovníci. Tehdy se sázely převážně ovocné stromy, tedy třešně, višně, jabloně, hrušně, švestky a blumy. Pozůstatky jsou vidět u silnic ještě nyní. Tehdejší praxe měla svůj jasný cíl, ovocné produkty se totiž sklízely a vyvážely. Tím se získávaly devizy, za které cestáři pořizovali drobnou mechanizaci. Např. řezačky asfaltů, bourací kladiva, vrtačky, motorové pily, atd., které na trhu ve východním bloku nebyly.“

Stromy plní hlavně estetickou roli

Dnes už není potřeba ovocem ze stromů podél cest krmit procházející vojska, zároveň ani nehrozí to, že by zpoza kmene vyskočil loupežník přepadávající pocestné. Doprovodná silniční zeleň, ale význam neztratila ani v současnosti. Její hlavní role je nyní estetická, v případě výrazné zimní sněhové nadílky také vodící pro vozidla údržby a cestující veřejnost. Do určité míry mohou stromy a keře fungovat jako větrolam. Dávno pryč jsou ale doby, kdy jejich vlastník sklízel ovoce, aby měl valuty na nákup v tuzemsku nedostupné techniky. Samotní silničáři v současné době preferují spíš neovocné druhy stromů a mají pro to dobré důvody. „Ovoce spadané do příkopů je potrava, která láká zvěř, pro níž silniční provoz představuje smrtelné nebezpečí,“ vysvětluje ředitel krajských silničářů Němec, který se věnuje i myslivosti. „Automobilový provoz je schopen v honitbě zlikvidovat roční přírůstek zvěře a ovocné stromy v tom hrají negativní roli.“ Stále ale v Pardubickém kraji zůstává mnoho silnic, podél kterých ovocné stromy najdeme. Jejich plody nelákají ale jenom zvěř, kdo by neměl chuť natrhat si třešně nebo si doma upéct závin z načesaných jablek?

Je potřeba brát v úvahu, že strom je živá bytost. V osmdesátých letech minulého století v okrese Chrudim se prováděl výzkum na kontaminaci trávy ze silničních příkopů pro krmení domácího zvířectva. Z jater krmených zvířat byly odebrány vzorky, které neprokázaly přítomnost těžkých kovů. Totéž se provedlo i u ovoce. Na těžké kovy dopadly nejhůře sady mimo silnice. Domněnkou bylo, že příčinou bylo spalování těžkých topných olejů a používání chemických postřiků. Nejvíce kontaminovanou částí ovoce je prostor stopky, jaderníku a tzv. bubáku. Při odstranění těchto částí a omytí by nemělo být žádné větší riziko. To platí o konzumaci ovoce obecně. Nejde jen o těžké kovy a jiné toxiny, ale i o vajíčka cizopasníků a mikroorganizmů.

Je tu ale ještě jiný problém. Doprovodná silniční zeleň patří vlastníkovi silnice, kterým je v případě silnic II. a III. třídy Pardubický kraj. Donést si žebřík a naplnit košíky plody tak zároveň znamená dopustit se přestupku, který zákon oceňuje pokutou až několik tisíc korun.

Stačí povolení od silničářů

V některých krajích silničáři umožňují veřejnosti sklízet úrodu z ovocných stromů podél silnic za úplatu. Třeba v Jihočeském kraji pronajmou zájemci za padesátikorunu jeden strom, v řádu desetikorun se možnost očesat strom u silnice platí i v Kraji Vysočina. Správa a údržba silnic Pardubického kraje také umožňuje legálně přijít k třešním na bublaninu nebo jablíčkům na štrúdl. Po česáčích přitom chce jediné, aby si přišli pro povolení. „Pokud by měl kdokoliv zájem si natrhat ovoce, není problém, abychom mu na to vystavili řádné povolení,“ ubezpečuje ředitel Němec. Pro silničáře někdejší praxe jejich předchůdců z doby před padesáti nebo šedesáti lety není rentabilní, česáčům tak kromě povolení žádné další podmínky do cesty nekladou. Jde jim hlavně o to, aby lidé zeleň při sklizni nepoškozovali. „Je potřeba se k těm stromům chovat tak, jako ke každému jinému ovocnému stromu,“ říká ekolog Správy a údržby silnic Pardubického kraje František Weisbauer, který má zeleň podél krajských silnic na starosti. „Bohužel ale někteří občané tyto stromy zbytečně devastují.“ Státní orgány ochrany životního prostředí jsou v tomto směru dost nekompromisní, což vědí i sami silničáři, když třeba poškodí strom při sekání trávy. Pokuty se pohybují v desetitisícových řádech, to by si měl uvědomit každý, kdo by chtěl třeba při sklízení lámat větve.

Asi zbytečné je na závěr dodávat, že i při sklizni s povolením musí mít lidé na paměti, že se pohybují v blízkosti silničního provozu. Nezbytná je proto opatrnost větší než při česání ovoce ze stromu uprostřed sadu.