Posypové materiály - čím vším bojujeme se sněhem a náledím

Posyp solí

Zdá se to vcelku jednoduché - na silnici nasypeme sůl v krystalické podobě a tím jsme hotovi. Jenže ono tak jednoduché není. Předně máme nějakou normu, kterou nesmíme překročit, konkrétně jde o 60 gramů na metr čtvereční vozovky na den. Důvodem limitu je ochrana půdy proti přesolení.

Sypeme drcenou solí, která se zkrápí solankou, což je solný roztok v koncentraci 19-21 %. Sůl se tím navlhčí, takže se pak lépe udrží na vozovce. Kropení probíhá těsně předtím, než sůl opustí sypač, respektive rozmetací zařízení.

Obvykle kupujeme posypovou sůl sypanou a jemnější sůl na solankový roztok v pytlích. V loňském roce jsme měli trochu problémy s dodávkami, protože důl nestíhal uspokojovat poptávku. Krom cestářů totiž zásobuje i výrobce fyziologických roztoků pro nemocnice. Ačkoliv je soli v podzemí dostatek na více jak sto let dopředu, patrně vlivem pandemie a opatření proti ní, těžba nestíhala a sůl výrazně zdražila.

Posyp pískem

Někde sůl použít nemůžeme, což se týká zejména chráněných krajinných oblastí a silnic v blízkosti zdrojů pitné vody. Když už pískem sypeme, tak pískem smíchaným s drtí. Směs vytvoří větší třeni mezi pneumatikami a zmrzlým povrchem vozovky.

Jenže písek má i svá negativa. V podstatě jen vytváří určité tření, aby se kola měla při jízdě o co opřít. Led a sníh však aktivně nerozpouští, stačí chvíle hustého sněžení, které písek zasype a jsme tam, kde jsme byli - můžeme sypat znovu.

Písek je navíc docela pracný. Posypem zdaleka nekončíme, na jaře po sobě musíme uklidit, což dělají zametače a jsou s tím spojeny další náklady navíc. Smetený písek není moc čistý, je v něm spousta prachu, hlíny a dalšího nepořádku. Jeho forma už není sypká, jedná se spíš o jakousi „kejdu“, takže končí na skládce. Z pomyslného souboje písek vs. sůl tak vyjde lépe sůl.

Chlorid vápenatý jako dálniční specialita

Opravdu kritické komunikace, jako třeba dálnice a některé silnice prvních tříd můžeme sypat chloridem vápenatým. Je sice asi pětkrát dražší než posypová sůl, ale účinkuje i za teplot pod -30 °C. Navíc je chlorid vápenatý oproti soli více hygroskopický, takže rychleji rozmrazuje led na silnici. Nepoužívá se většinou samotný, ale ve směsi s posypovou solí, nebo jako solankový roztok s koncentrací asi 25 %. Výhodou je i fakt, že chlorid vápenatý reaguje při styku s vodou exotermicky – generuje teplo. Sůl je naopak v této situaci endotermická.