Polští silničáři připravili záludné disciplíny

Poláci, kteří hostili čtvrtý ročník, skutečně postavili trať s naprosto odlišnými dovednostními úkoly. Zatímco šoféři běžně testují zručnost jízdou na čas po kužely vyznačené dráze, projíždějí úzkými bránami nebo zacouvávají do vymezeného prostoru imitujícího garáž, první disciplínou byla v Krakově jízda se sypačem, který měl před kabinou přidělaný velký talíř, na něm ležel tenisák. Míček přitom nesměl řidiči při jízdě spadnout. „Jsou to úplně nové disciplíny, které vůbec neznáme,“ připojil se s názorem Jihomoravák Karel Konečný obhajující svůj loňský triumf. Ten se přitom moc netěšil ani na druhou část soutěže, při které měl vůz na radlici přimontované „kopí“, na něž řidič musel při projíždění trati nabírat pověšené malé kroužky. Přitom jel na čas, takže každý shozený kroužek znamenal zastavení, vyběhnutí z auta, nasazení kroužku zpět a tedy značnou ztrátu cenných vteřin. „Těším se, až to bude za mnou,“ přiznal Konečný. 

Jestliže se řidiči sypačů v běžné praxi s navlékáním kroužků na radlici nebo jízdou s tenisákem nesetkají, disciplína třetí přece jenom reálný život cestářských řidičů připomínala. Prověřovala totiž brždění vozidla na kluzkém povrchu. 

„Kdybychom takhle jezdili normálně, to by nám řidiči během zimy pěkně nadávali,“ poznamenal jeden ze slovenských účastníků soutěže na adresu poslední soutěže, při které bylo nákladní auto vybaveno gyroskopickým senzorem. Úspěšným se stal ten řidič, jehož vozidlo vykázalo co nejmenší náklon a všichni se proto po trati sunuli šnečím tempem. 

Výsledky závodu, který na úrovni zemí V4 navázal na Cestářská rodea konaná v jednotlivých státech, byly velmi těsné a hodnotitelům trvalo hodně dlouho, než byli schopni určit vítěze. Na stupních vítězů se nakonec jako nejúspěšnější výprava ukázali překvapivě Maďaři. Jako první se umístil Peter Gueth, druhý skončil Attila Somorai, na třetím místě je pak doplnil domácí Artur Sobrak. Z českých řidičů si nejlépe vedl Tomáš Michalec ze Správy a údržby silnic Pardubického kraje, který zůstal těsně pod stupni vítězů na čtvrté pozici. Obhájce titulu V4 Karel Konečný ze Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje obsadil deváté místo, Milan Rybenský ze Správy a údržby silnic Pardubického kraje byl dvanáctý. 

„Na to, že jsme tyhle disciplíny jeli poprvé, tak to umístění je myslím velmi dobré,“ uvedl po vyhlášení výsledků Tomáš Michalec, který si podobně jako ostatní nejvíc stěžoval na navlékání kroužků. 

Jízdy zručnosti šoférů posypových vozů pozorně sledoval i ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. „Myslím, že naši závodníci velmi dobře reprezentovali Pardubický kraj i naši organizaci. Konkurence byla velmi silná, od třetího místa byly časy a trestné body všech závodníků hodně vyrovnané.“ Skutečnost, že dva ze tří reprezentantů České republiky na závodech v Polsku patří právě mezi cestáře Pardubického kraje, svědčí podle Němce o tom, že v tomto regionu jsou velice zdatní řidiči. „Personální práci a školení lidí věnujeme prvořadou pozornost a s tím souvisí i jejich dobré umístění.“ 

„Přijeli jsme, viděli jsme, nezvítězili jsme,“ hodnotil účast našich slovenských kolegů Ján Šedivý, předseda Slovenskej cestnej spoločnosti. „Překvapily nás zdejší disciplíny, nebyli jsme na ně připravení. Na příští rok se nachystáme určitě lépe a protože se bude závodit u nás, doufáme, že získáme lepší umístění.“ Šedivý přitom slíbil, že napřesrok se do itineráře vrátí klasické soutěže, na které jsou silničáři u nás, na Slovensku a Maďarsku zvyklí.

Domácí Poláci získali „pouze“ třetí místo a už nyní se chystají na závod příští rok na Slovensko. „Těšíme se tam velmi a budeme se snažit dobře připravit. Napřesrok bychom chtěli získat lepší umístění,“ uvedl po skončení soutěže její hostitel Zbigniew Kotlarek, předseda představenstva společnosti Polski Kongres Drogowy.